IPv6
Každý počítačový systém a zařízení připojené k internetu je umístěno pomocí IP adresa. Zavolá se současný systém distribuce IP adres IPv4. Tento systém přiřazuje každému počítači 32bitovou číselnou adresu, například 120.121.123.124. S nárůstem počtu počítačů připojených k internetu se však počet dostupných IP adres předpovídá až za několik let. Proto byl představen protokol IPv6.
IPv6, nazývaný také IPng (nebo IP Next Generation), je další plánovanou verzí systému adres IP. (IPv5 byla experimentální verze používaná primárně pro streaming Zatímco IPv4 používá 32bitové adresy, IPv6 používá 128bitové adresy, což zvyšuje počet možných adres o exponenciální částku. Například IPv4 umožňuje použití 4,294,967,296 2 32 6 adres (340,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000 ^ XNUMX). IPvXNUMX umožňuje více než XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX XNUMX IP adres. To by mělo stačit, aby to chvíli trvalo.
Protože IPv6 umožňuje podstatně více IP adres než IPv4, samotné adresy jsou složitější. Obvykle jsou psány v tomto formátu:
hhhh: hhhh: hhhh: hhhh: hhhh: hhhh: hhhh: hhhh
Každá sekce „hhhh“ sestává ze čtyřmístných čísel hexadecimální číslo, což znamená, že každá číslice může být od 0 do 9 a od A do F. Příklad adresy IPv6 může vypadat takto:
F704:0000:0000:0000:3458:79A2:D08B:4320
Protože adresy IPv6 jsou tak složité, nový systém přidává další zabezpečení počítačům připojeným k internetu. Protože existují možnosti IP adresy, je téměř nemožné uhodnout IP adresu jiného počítače. Zatímco většina počítačových systémů dnes podporuje IPv6, nový internetový procotol ještě nebyl plně implementován. Během tohoto přechodného procesu jsou počítačům často přiřazovány adresy IPv4 i IPv6. Do roku 2008 vláda USA nařídila, aby všechny vládní systémy používaly adresy IPv6, což by mělo usnadnit přechod.