Jak poznat předmět?

předmět

Jak předmět poznáme?

1. podstatným jménem (hodit oštěpem, podělit se o koláč, poděkovat sousedovi),
2. zájmenem (vrať mi to, dej to na místo, poslouchej nás),
3. infinitivem (naučili se hospodařit, uměl už mluvit).

Přečtěte si více

Co znamená přísudek?

Přísudek (z lat. predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený. Zpravidla je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné (sponové) sloveso se jmenným nebo příslovečným tvarem. Tak jak poznat druh přísudku? Druhy přísudku:

1. slovesný: obsahuje sloveso v určitém tvaru, dělí se na:
2. jmenný se sponou (slovesně-jmenný): tvoří ho sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno.
3. jmenný: tvoří ho pouze podstatné nebo přídavné jméno, sponové sloveso chybí.
4. citoslovečný: tvoří ho citoslovce.

Co dělá podmět?

Úplně nejjednodušeji můžeme říct, že nám podmět říká, kdo nebo co vykonává činnost v přísudku. Označuje tedy původce děje. Maminka vaří. Děti si hrají. Můžete se také zeptat, jak poznat nekolikanasobny větný člen? Holý člen není blíže určen jiným větným členem. Rozvitý člen je blíže určen jiným větným členem. Několikanásobný člen je složen z více členů téhož druhu na tíže „úrovni řízení“ ve větě. Postupně rozvíjející může být jen přívlastek, postupně se dále rozvíjí.

Pokud jde o to, co se určuje u větných členů?

Základní a rozvíjející větné členy

Tvoří základ věty. Mezi základní větné členy patří podmět a přísudek, představují spolu tzv. základní skladební dvojici. Pokud bychom si představili tvorbu věty jako stavbu domu, tak přísudek a podmět tvoří hlavní stavební kameny, ke kterým poté můžeme přidávat další slova (kameny). Může se také zeptat, jak se ptáme na větné členy? Je to větný člen, který závisí na podstatném jméně a blíže jej určuje, vymezuje jeho význam a tvoří s ním skladební dvojici. Na přívlastek se ptáme tázacími zájmeny – jaký, který nebo čí (jsou spojena s řídícím podstatným jménem).

Pokud jde o to, na co se váže příslovečné určení?

Příslovečné určení neboli adverbiale je vedlejší větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost. Tyto okolnosti mohou být různé, proto i otázky, kterými se ptáme na příslovečné určení (PU), jsou různé. Nejčastěji jsou to: kdy?, kde?, jak?, proč?. Jak se určuje příslovečné určení? Pro příslovečné určení platí:

1. Vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
2. Ptáme se na něj: Kde? Kdy? Jak? Proč? Za jakým účelem? Z jaké příčiny? Za jakých podmínek? atd. (V létě na stromě rostla jablka. Kdy na stromě rostla jablka? V létě. Kde rostla v létě jablka? Na stromě.)

Na kterých slovních druzích závisí příslovečné určení?

Příslovečné určení bývá vyjádřeno nejčastěji těmito slovními druhy:

• příslovcem (číst rychle, usnout brzy, strašně ošklivý, příliš smutně),
• podstatným jménem (cestovat v létě, lyžovat v lednu, jet po silnici),
• infinitivem (odjet se léčit).