Výkonný program Excel nabízí řadu nástrojů, které pomáhají při analýze dat a manipulaci s nimi. Jednou z takových funkcí je VLOOKUP, což je zkratka pro „vertikální vyhledávání“. VLOOKUP je klíčovým nástrojem pro organizaci a analýzu obrovských souborů dat, protože umožňuje uživatelům vyhledat určitou hodnotu ve sloupci dat a získat data z okolních sloupců. V tomto příspěvku se podíváme na funkci VLOOKUP v aplikaci Excel a projdeme si několik užitečných rad a technik.
1. Příklad použití funkce VLOOKUP v aplikaci Excel:
K provedení funkce VLOOKUP potřebujete dva druhy údajů: hodnotu pro vyhledávání a tabulku, ve které chcete hodnotu vyhledat. Uvažujme tabulku se sloupcem A obsahujícím jména zaměstnanců a sloupcem B obsahujícím odpovídající platy. Potřebujete vyhledat plat konkrétního zaměstnance pomocí jeho jména. Do prázdné buňky zadejte výraz „=VLOOKUP(„Jméno zaměstnance“, rozsah tabulky, číslo sloupce, False)“. Aby byla zajištěna dokonalá shoda, změňte „Jméno zaměstnance“ na jméno, které chcete vyhledat, „Rozsah tabulky“ na rozsah vyhledávané tabulky (např. A1:B100), „Číslo sloupce“ na číslo sloupce, který obsahuje požadovanou informaci (např. 2 pro sloupec plat), a „False“ na slovo „false“.
2. Tři pravidla VLOOKUP jsou následující:
Při používání funkce VLOOKUP mějte na paměti následující zásady, které zaručují spolehlivé výsledky:
– Hodnota vyhledávání musí být vždy v prvním sloupci rozsahu tabulky. Pokud například hledáte jména zaměstnanců, měla by se tato jména nacházet v prvním sloupci rozsahu tabulky.
– Sloupec vyhledávání by měl být použit k seřazení rozsahu tabulky vzestupně. Seřazení dat umožňuje nástroji VLOOKUP vyhledat nejbližší shodu v případě, že neexistuje přesná shoda. Poslední možnost, která je obvykle nastavena na „False“, zaručuje přesnou shodu. VLOOKUP poskytne přibližnou shodu, pokud je nastavena na „True“ nebo je ponechána prázdná, což nemusí vždy vést k přesným výsledkům.
3. Získání hodnot z jiného listu pomocí VLOOKUP:
VLOOKUP lze kromě vyhledávání v rámci jednoho listu použít i k získání údajů z jiného listu v témže listu. K tomu je třeba do vzorce uvést název listu a rozsah buněk. Například vzorec „=VLOOKUP(„Jméno zaměstnance“, List2!A1:B100, Číslo sloupce, False)“ se použije k získání hodnoty z listu2. Název požadovaného listu nahraďte názvem „List2“.
4. Použití VLOOKUP ve vzorci:
Výpočty založené na získaných údajích lze provádět pomocí VLOOKUP jako součásti většího vzorce. Můžete například vynásobit načtenou mzdu množstvím odpracovaných hodin a určit celkový příjem každého zaměstnance. Funkci VLOOKUP zahrňte do výpočtu tak, že jej zapíšete jako „=VLOOKUP(„Jméno zaměstnance“, Rozsah tabulky, Číslo sloupce, False)* Odpracované hodiny“.“.
Závěrem lze říci, že funkce VLOOKUP aplikace Excel je užitečným nástrojem pro vyhledávání konkrétních údajů v rozsáhlých souborech dat a jejich získávání. Pokud víte, jak funkci VLOOKUP používat, dodržujete tři pravidla a objevujete její všestrannost, můžete v aplikaci Excel efektivně organizovat a analyzovat data. To vám ušetří čas a námahu.
Možnost „Přibližná shoda“, běžně známá jako parametr „TRUE“ nebo „1“ v rámci funkce VLOOKUP, je nejrychlejší způsob, jak provést VLOOKUP v aplikaci Excel. Výběrem této možnosti může aplikace Excel vyhledat hodnotu rozsahu vyhledávání, která je nejblíže dané hodnotě, aniž by bylo nutné data třídit. Protože nevyžaduje přesnou shodu a nevyžaduje další zpracování za účelem seřazení dat, je rychlejší.
Tyto kroky lze použít k porovnání dvou sloupců v aplikaci Excel pomocí funkce VLOOKUP: V prvním kroku se ujistěte, že sloupce, které chcete porovnat, jsou v různých rozsazích. 1. Zkopírujte hodnoty ze sloupce A do nového sloupce, řekněme například do sloupce C, pokud jsou vaše data ve sloupcích A a B. 2. Zadejte vzorec VLOOKUP do prázdného sloupce, například do sloupce D. Základní syntaxe funkce VLOOKUP je následující:
=VLOOKUP(lookup_value, table_array, col_index_num, [range_lookup]) 3. V argumentu lookup_value zadejte první buňku sloupce, který chcete porovnat. V tomto případě to bude první buňka sloupce C. 4. V argumentu table_array uveďte odkaz na oblast, která obsahuje oba sloupce, které chcete porovnat. Oblast by byla 1:, kde N je číslo posledního řádku obsahujícího data, stejně jako v případě porovnávání sloupců C a B. 5. V případě, že chcete porovnat sloupce C a B, použijte argumentu_table. Do argumentu col_index_num zadejte číslo sloupce z rozsahu, který chcete porovnat. Protože v tomto případě chcete porovnávat se sloupcem B, odpověď by byla 2, takže. Argument [range_lookup] není vyžadován. Pokud chcete přesnou shodu, měli byste jej nastavit na hodnotu FALSE. Nastavte jej na TRUE nebo vstup zcela vynechejte, pokud chcete přesnou shodu. 7. Chcete-li vzorec VLOOKUP použít na každou buňku ve sloupci D, přetáhněte ji dolů.
Je-li nalezena shoda nebo ne, zobrazí se ve výsledku ve sloupci D. Neshody mezi oběma sloupci pak můžete zvýraznit nebo dále zkoumat pomocí podmíněného formátování nebo jiných funkcí.
Ano, naučit se používat funkci VLOOKUP v aplikaci Excel se obvykle považuje za jednoduché. Ačkoli se to zpočátku může zdát ohromující, lidé se mohou při dostatečném procvičení a pochopení syntaxe a cíle funkce VLOOKUP rychle naučit její efektivní používání. Uživatelé se mohou naučit používat funkci VLOOKUP aplikace Excel pomocí různých zdrojů, jako jsou výukové programy, průvodci a online kurzy.