Název DNS vs. název NetBIOS:
Počítači nebo jinému síťovému zařízení je přidělen speciální patnáctiznakový identifikátor nazývaný název NetBIOS. Funguje pouze v rámci rodiny protokolů NetBIOS. Protože názvy NetBIOS nemají hierarchickou strukturu, nazývají se ploché názvy. Názvem NetBIOS může být například „COMPUTER1“. U těchto názvů se nerozlišují velká a malá písmena a jejich délka je omezena na 15 znaků.
Název DNS (Domain Name System) je naproti tomu globálně jedinečná identita počítače nebo jiného zařízení připojeného k internetu. Na rozdíl od názvů NetBIOS mohou názvy DNS – podobně jako „www.example.com“ – zahrnovat mnoho úrovní. Připojení k internetu je závislé na jménech DNS, která se používají k překladu IP adres na lidem srozumitelná jména.
Zjištění FQDN z IP adresy:
Pro určení plně kvalifikovaného doménového jména (FQDN) z IP adresy musí systém provést reverzní vyhledávání DNS. IP adresu lze pomocí reverzního DNS převést na název hostitele nebo název domény. Pokud byl odpovídající FQDN správně nakonfigurován v záznamech DNS, může jej počítač získat dotazem na server DNS pomocí IP adresy.
Překlad názvu NetBIOS na IP adresu:
Pro překlad názvu NetBIOS na adresu IP je nutný server NBNS (NetBIOS Name Service) nebo WINS (Windows Internet Name Service). Počítač bude vysílat zprávu do místní sítě s žádostí o IP adresu přidruženou k určitému jménu, kdykoli bude potřebovat komunikovat s jiným počítačem pomocí svého jména NetBIOS. Server NBNS nebo WINS pak vrátí IP adresu a umožní žádajícímu počítači navázat spojení.
Funkce jména NetBIOS: V síťovém kontextu mají jména NetBIOS různá využití. Především usnadňují identifikaci počítačů nebo jiných zařízení uvnitř sítě LAN, což usnadňuje bezproblémovou komunikaci mezi nimi. Pro různé síťové funkce, včetně sdílení souborů, tiskáren a vzdálené správy, se používají názvy NetBIOS.
Starší aplikace, které při síťové komunikaci závisí na rodině protokolů NetBIOS, rovněž používají názvy NetBIOS. Systém NetBIOS se dnes stále používá v mnoha systémech, přestože se jedná o zastaralou technologii, zejména v místních sítích, kde je přítomen starší software.
Shrnutí:
Sada protokolů NetBIOS je nezbytná pro identifikaci počítačů v síti. Nabízí speciální schéma pojmenování, které umožňuje efektivní sdílení prostředků a komunikaci uvnitř sítě LAN. Názvy DNS plní jinou funkci a mají jinou strukturu než názvy NetBIOS, ačkoli obě jsou zásadními součástmi současných sítí. Pro správu a řešení problémů se síťovým připojením je nezbytné pochopit, jak systém NetBIOS překládá názvy na adresy IP a jakou funkci plní při provozu sítě.
Existují dva způsoby přiřazování názvů NetBIOS počítačům v síti: staticky a dynamicky. Dynamické přiřazení: Při tomto přístupu se při každém připojení počítače k síti vysílá specifický dotaz známý jako NetBIOS Name Query Request. Pokud jiný počítač v síti používá stejné jméno, je v požadavku dotazován. Pokud nedojde ke konfliktu, počítač si zvolí své vlastní jméno a dá o sobě vědět ostatním počítačům v síti. 2. Statické přiřazení: Alternativně mohou správci sítě přidělovat počítačům jména NetBIOS ručně. Toho lze dosáhnout buď prostřednictvím aplikace centralizované správy, nebo konfigurací nastavení názvu NetBIOS v síťových nastaveních počítače. Bez ohledu na to, jak jsou počítačům přidělovány názvy dynamicky, statické přidělování zaručuje, že konkrétní názvy jsou vždy přiřazeny konkrétním počítačům.
Počítače v síti jsou identifikovány pomocí svých názvů NetBIOS. Každému počítači je přiřazen odlišný název, který usnadňuje jeho identifikaci a adresování v síti. Různé síťové protokoly a služby využívají tento název k vyhledání a kontaktování konkrétních počítačů v síti.
Počítač může mít název NetBIOS například „EXAMPLE-PC“ nebo „EXAMPLE-01“. Individuální identifikační kód přiřazený počítači v síti pomocí protokolu NetBIOS se nazývá jméno NetBIOS. Obvykle je omezen na 15 znaků a smí používat jak alfanumerické znaky, tak znaky s pomlčkami.