Uživatelé mohou přistupovat k webovým stránkám a zobrazovat je díky základnímu postupu, který se nazývá interakce webového prohlížeče a webového serveru. Když uživatel zadá adresu URL do adresního řádku nebo klikne na odkaz, spustí webový prohlížeč s webovým serverem sérii požadavků a odpovědí, aby obdržel a zobrazil požadovanou webovou stránku. V tomto příspěvku pronikneme do nuancí této interakce a postupně poskytneme odpovědi na relevantní dotazy.
Především je nutné si uvědomit, že webový prohlížeč a webový server jsou dvě odlišné věci. Webový prohlížeč je software, který běží v počítači nebo mobilním zařízení uživatele a umožňuje mu prohlížet webové stránky a pracovat s nimi. Webový server je naproti tomu silný počítač, který se často nachází v datovém centru a slouží k hostování webových stránek a distribuci jejich obsahu webovým prohlížečům na vyžádání.
Webový prohlížeč odešle požadavek webovému serveru vždy, když uživatel zadá adresu URL nebo klikne na odkaz. Obvyklým stylem tohoto požadavku je požadavek HTTP (Hypertext Transfer Protocol), který obsahuje podrobnosti o hledaném zdroji, jako je adresa URL, metoda požadavku (například GET nebo POST) a případné volitelné hlavičky. Po zpracování tohoto požadavku webový server vytvoří vhodnou odpověď.
Webový klient (prohlížeč) a webový server spolu komunikují prostřednictvím internetu. Prohlížeč odešle požadavek na IP adresu webového serveru prostřednictvím sítě poté, co pomocí systému DNS (Domain Name System) vyhledá název domény obsažený v adrese URL. Po přijetí požadavku webový server prozkoumá dodaná data a rozhodne, jak s nimi naložit.
Pro vzájemnou komunikaci používají webový prohlížeč a webový server převážně protokol HTTP, který stanovuje pravidla a syntaxi pro odesílání a přijímání dat přes internet. Vzhledem k tomu, že HTTP je textový protokol, jsou požadavky i odpovědi formátovány jako prostý text. Je však důležité poznamenat, že současné online aplikace často používají další protokoly a technologie, například WebSocket pro obousměrné připojení nebo HTTPS (HTTP Secure) pro zabezpečenou komunikaci.
K odesílání dat z webového prohlížeče na webový server se používá několik technik. Pro ilustraci, když je odeslán webový formulář, prohlížeč shromáždí data formuláře a zahrne je do požadavku HTTP, který je odeslán na server. Tato data mohou reprezentovat páry klíč-hodnota nebo složitější formy, jako je JSON. Kromě toho mají webové prohlížeče možnost odesílat webovému serveru další data, jako jsou soubory cookie, ID relace nebo ověřovací tokeny.
Webový server po přijetí požadavku tento požadavek zpracuje a vytvoří potřebnou odpověď. Jako tuto odpověď lze použít jakýkoli legitimní typ odpovědi HTTP, včetně stránky HTML, stažení souboru, chybové zprávy atd. Při opětovném použití protokolu HTTP je odpověď vrácena prohlížeči. Poté, co prohlížeč analyzuje odpověď a odpovídajícím způsobem vytvoří webovou stránku, je uživateli následně zobrazen požadovaný obsah.
Závěrem lze říci, že existuje mnoho různých postupů a protokolů, které jsou součástí interakce mezi webovým prohlížečem a webovým serverem. Server obdrží požadavek od prohlížeče, zpracuje jej a vytvoří odpověď. Pro internetovou komunikaci se používá protokol HTTP, zatímco pro lepší funkčnost a zabezpečení se používají jiné technologie a protokoly. Bezproblémové prohlížení, které dnes považujeme za samozřejmost, je umožněno interakcí mezi webovými prohlížeči a uživateli, kteří pak mohou přistupovat k webovým stránkám umístěným na webových serverech a zobrazovat je.
Protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol) je standardní způsob připojení k webovým serverům.
Webové stránky jsou skutečně propojeny se servery. Když uživatel zadá do prohlížeče adresu URL určité webové stránky, prohlížeč odešle požadavek na webový server, na kterém je webová stránka umístěna. Po zpracování požadavku vrátí webový server uživateli do prohlížeče požadovanou webovou stránku. Díky tomuto spojení mezi serverem a webovou stránkou mohou uživatelé procházet webové stránky a komunikovat s nimi, což také usnadňuje přenos dat.
Prohlížeč může získat soubor cookie při komunikaci s webovým serverem prostřednictvím postupu nazývaného „zpracování souborů cookie HTTP“. Postup, kterým prohlížeč získává soubor cookie od webového serveru, je podrobně popsán níže: 1. Požadavek: Když uživatel zadá adresu URL nebo klikne na odkaz, prohlížeč si vyžádá související webovou stránku od webového serveru. 2. Odpověď serveru: Po zpracování požadavku webový server odpoví obsahem požadované webové stránky a případnými dalšími pokyny nebo informacemi, včetně souborů cookie. 3. Hlavička Set-Cookie: Webový server poskytne v odpovědi hlavičku „Set-Cookie“, pokud chce v prohlížeči nastavit soubor cookie. Tato hlavička obsahuje název souboru cookie, hodnotu, datum vypršení platnosti a případné další volitelné vlastnosti.
4. Ukládání souborů cookie: Po přijetí hlavičky „Set-Cookie“ prohlížeč uloží data cookie lokálně a spojí je s konkrétní doménou nebo webovou stránkou, která je odeslala. Každou zobrazenou webovou stránku prohlížeč zaznamená do úložiště souborů cookie. 5. Následné požadavky: Prohlížeč automaticky přidá všechny relevantní soubory cookie do hlavičky požadavku, když uživatel navštíví stejnou webovou stránku následně. To umožňuje webovému serveru identifikovat uživatele a nabídnout mu přizpůsobené zážitky nebo sledovat relaci uživatele. 6. Vypršení platnosti souborů cookie: Server může určit datum vypršení platnosti souborů cookie. Když datum vypršení platnosti souboru cookie nastane a uplyne, prohlížeč jej automaticky odstraní ze své mezipaměti. Soubor cookie se označuje jako „session cookie“ a je uchováván pouze po krátkou dobu, pokud neobsahuje datum vypršení platnosti. Soubory cookie relace se obvykle vymažou vždy, když uživatel ukončí prohlížeč nebo zastaví relaci.
Je důležité si uvědomit, že hlavním účelem souborů cookie je zlepšit uživatelskou zkušenost na webových stránkách tím, že nabízejí trvalé a na míru přizpůsobené údaje. Moderní prohlížeče poskytují řadu nástrojů pro regulaci a omezení chování souborů cookie, protože si uvědomují, že soubory cookie mohou také vyvolávat obavy o soukromí.