DSUM, označovaná také jako Databázový součet, je silná funkce aplikace Excel, která umožňuje uživatelům vypočítat hodnoty pro různé záznamy databáze v závislosti na předem definovaných kritériích. Při práci s obrovskými soubory dat, které vyžadují složité filtrování a analýzu, je tento nástroj docela užitečný. V tomto příspěvku se podíváme na to, jak funkci DSUM v aplikaci Excel využít, a budeme se zabývat některými často kladenými otázkami týkajícími se jejích funkcí.
Funkce aplikace Excel známá jako DSUM, což je zkratka pro Database SUM, umožňuje uživatelům vypočítat součet určitého pole v databázi v závislosti na předem definovaných kritériích. Kritérium může tvořit jedno kritérium nebo několik požadavků. Rozsah databáze, pole, které má být sečteno, a rozsah kritérií jsou tři argumenty, které funkce DSUM vyžaduje. Rozsah kritérií vymezuje předpoklady pro údaje, které mají být použity při výpočtu.
Výběr buňky, v níž se má výsledek zobrazit, je prvním krokem při použití funkce DSUM. Poté bez použití uvozovek zadejte vzorec „=DSUM(databáze, pole, kritéria)“. Nahraďte „pole“ sloupcem nebo polem, které chcete sečíst, „databáze“ rozsahem buněk, které obsahují vaši databázi, a „kritéria“ rozsahem buněk, které obsahují vaše kritéria. Ujistěte se, že rozsah databáze i rozsah kritérií obsahují nadpisy sloupců. Co dělá funkce DSUM aplikace Excel VBA?
Pomocí funkce DSUM v aplikaci Excel VBA (Visual Basic for Applications) lze provádět stejné výpočty jako ve standardním programu Excel. Syntaxe je však trochu odlišná. Místo znaku „=“ byste vzorec zahájili pomocí metody „Application.WorksheetFunction.DSum“. Zde je ukázka, jak Excel VBA používá funkci DSUM: V této syntaxi „pole“ označuje sloupec nebo pole, které má být sečteno, „výsledek“ označuje proměnnou, která bude obsahovat vypočtený součet, „databáze“ označuje rozsah buněk, které obsahují databázi, a „kritéria“ označuje rozsah buněk, které obsahují kritéria.
Pomocí funkce DSUM v aplikaci Excel lze navíc použít další kritéria, která umožňují provádět složitější výpočty. Pro použití funkce DSUM s více kritérii stačí zvětšit rozsah kritérií tak, aby zahrnoval více sloupců a podmínek. Podmínky, které musí být splněny, aby byla data zahrnuta do výpočtu, představují jednotlivé sloupce v rozsahu kritérií.
Uvažujme databázi prodejních transakcí, která obsahuje pole „Výrobek“, „Oblast“ a „Prodej“. Pomocí funkce DSUM se dvěma kritérii můžete určit celkový prodej určitého výrobku v určité oblasti. Požadavky na výrobek a oblast nastavte do samostatných sloupců v rozsahu kritérií. Součet prodejů, které splňují oba požadavky, následně určí funkce DSUM. Čím se liší funkce Excel SUM a DSUM?
Možnost provádět výpočty na základě konkrétních kritérií je hlavním rozdílem mezi funkcemi SUM a DSUM aplikace Excel. Funkce SUM bez ohledu na jakákoli omezení pouze sečte rozsah hodnot. Funkce DSUM naproti tomu umožňuje uživatelům vypočítat výsledky na základě různých záznamů v databázi, které splňují konkrétní požadavky.
Funkce DSUM je účinnější při práci se složitými soubory dat, které vyžadují filtrování a analýzu, zatímco funkce SUM je vhodná pro jednoduché výpočty, jako je určení celkového prodeje za určité období. Protože funkce DSUM umožňuje vypočítat součty na základě mnoha kritérií, je důležitým nástrojem pro analýzu dat a vytváření zpráv.
Funkce DSUM aplikace Excel je užitečným nástrojem pro provádění výpočtů na různých databázových položkách v závislosti na předem definovaných kritériích, aby bylo možné provést součet. Při práci s obrovskými soubory dat lze plně využít potenciál aplikace Excel, pokud se naučíte používat funkci DSUM. DSUM je flexibilní funkce, která dokáže poskytnout přesné a efektivní výsledky bez ohledu na to, zda potřebujete vypočítat údaje o prodeji, prozkoumat údaje o zákaznících nebo provést jakýkoli jiný typ výpočtu v závislosti na konkrétních kritériích.
Funkce aplikace Excel DSUM a SUMIF lze použít k sečtení dat v rozsahu na základě určitých kritérií. Existují však mezi nimi některé významné rozdíly: 1. Rozsah kritérií: SUMIF umožňuje zadat kritéria přímo do výpočtu, zatímco DSUM vyžaduje zadání kritérií ve zvláštním rozsahu.
2. Shoda kritérií: DSUM používá metodu podobnou databázi a podporuje složitější kritéria, například použití zástupných znaků a logických operátorů. Naproti tomu SUMIF umožňuje pouze přímočaré porovnávání kritérií.
3. četná kritéria: SUMIF může zpracovávat pouze jeden rozsah kritérií najednou, DSUM však umožňuje zadávat četná kritéria pomocí jiného rozsahu.
4. Funkčnost databáze: Jelikož je DSUM součástí databázových funkcí aplikace Excel, dokáže lépe spravovat obrovské soubory dat. Podporovány jsou také pokročilé funkce, jako je filtrování a třídění v databázi. Pro menší datové soubory je však účinná jednoduchá funkce, jako je SUMIF.
SUMIF se snadněji používá a je vhodnější pro základní výpočty s jedním rozsahem kritérií, zatímco DSUM je vhodnější pro sofistikované výpočty zahrnující velké datové soubory a mnoho kritérií.
Pomocí těchto kroků vytvoříte vzorec DSUM v aplikaci Excel: V buňce, kde chcete zobrazit výsledek, začněte psát vzorec. Pokud chcete, aby se výsledek zobrazil například v buňce C1, vyberte tuto buňku a začněte psát vzorec. Za funkci DSUM přidejte úvodní závorku (=DSUM()), čímž vzorec zahájíte. Excel tím získá informaci, že chcete využít funkci DSUM.
3. V závorce zadejte rozsah buněk, které obsahují informace, jež chcete shrnout.
Například můžete zadat rozsah A1:C10, pokud se vaše data nacházejí v buňkách A1 až C10.
4. Po uvedení rozsahu je třeba před dvojtečkou uvést kritéria, která hodláte použít, čárku.
Kritéria by měla být zadána tak, že nejprve napíšete název pole nebo sloupce a poté vlastní kritéria.
Například zadáním „A:Jablka“ se sečtou hodnoty ve sloupci B, kde hodnoty sloupce A jsou „Jablka“. 5. Pro dokončení vzorce aktivujte závorky. Stisknutím klávesy Enter vypočtete výsledek.
6.
Například úplný vzorec DSUM pro sčítání hodnot ve sloupci B, když hodnoty ve sloupci A jsou „Jablka“, je následující:
=DSUM(A1:C10, „A:Jablka“
Nezapomeňte upravit odkazy na buňky a kritéria tak, aby odrážely vaše jedinečná data a potřeby.