Pochopení pojmu „hops“ se stává nezbytným, když se snažíte procházet obrovským internetem. Termín „hops“ popisuje množství zprostředkujících spojů nebo směrovačů, které datové pakety využívají, aby se dostaly z místa A do místa B. V kontextu systému Windows se často používá program „tracert“, který zjišťuje, kolik hopů je potřeba k dosažení určitého místa, například Google. Podívejme se na fungování tohoto příkazu a význam skoků v systému Windows.
Nástroj „tracert“ v systému Windows lze použít ke zjištění, kolik skoků je třeba k dosažení společnosti Google nebo jiného cíle. Chcete-li sledovat trasu, kterou se datové pakety dostanou z vašeho počítače k cílovému hostiteli, použijte příkaz „traceroute“, což je zkratka pro „trace route“. Pomocí tohoto nástroje se můžete dozvědět mnoho informací o směrovací infrastruktuře a zjistit případná úzká místa nebo problémy v síti.
Chcete-li použít příkaz „tracert“, jednoduše spusťte příkazový řádek tak, že jej vyhledáte v nabídce Start nebo stisknete klávesy Windows + R a napíšete „cmd“. Po otevření okna Příkazového řádku zadejte příkaz „tracert google.com“ a stiskněte klávesu Enter. Poté systém Windows zobrazí seznam všech spojení nebo skoků, které datové pakety na své cestě k serverům společnosti Google uskutečnily. Pro označení každého skoku je použita IP adresa a související doba průchodu (RTT).
V rámci příkazu „tracert“ v systému Windows je cílovému hostiteli odeslána sekvence paketů ICMP (Internet Control Message Protocol) echo request s postupně se prodlužujícími hodnotami TTL (Time to Live). Kolik skoků může paket překonat, než bude zahozen, závisí na jeho hodnotě TTL. Hodnota TTL se snižuje o jedničku s každým paketem, který projde směrovačem nebo jiným mezilehlým zařízením. Směrovač paket zahodí a vrátí zdrojovému hostiteli hlášení ICMP Time Exceeded, když TTL dosáhne nuly. Tento proces se opakuje, dokud není dosaženo konečného cíle.
V kontextu příkazu „tracert“ jsou skoky v podstatě směrovače nebo zprostředkující spoje, které datové pakety využívají k cestě z bodu A do bodu B. Paket je na každém skoku předán z jednoho zařízení do druhého, čímž se o krok přiblíží ke svému cíli. Efektivitu a spolehlivost síťové infrastruktury můžete posoudit podle počtu skoků nutných k tomu, abyste se někam dostali. Delší trasu nebo potenciální přetížení sítě může indikovat větší počet hopů, zatímco kratší trasa může být přímější a efektivnější.
Závěr: Pro diagnostiku potíží v síti a hodnocení účinnosti směrování dat je zásadní pochopit myšlenku skoků v kontextu systému Windows. Příkaz „tracert“ zobrazuje počet zprostředkujících spojení nebo směrovačů, kterými datové pakety procházejí na své cestě k cíli, a nabízí tak užitečné informace. Pomocí tohoto příkazu lze lépe pochopit systém směrování a zjistit případná úzká místa nebo problémy v síti. Až budete chtít příště zjistit, kolik skoků je potřeba k cestě do Googlu, stačí otevřít Příkazový řádek a spustit příkaz „tracert“.
Maximální počet skoků v CMD (Příkazový řádek) v systému Windows je obvykle 30 skoků. To znamená, že počet síťových prvků (směrovačů nebo přepínačů), které lze použít k připojení počítače k cílovému hostiteli, je omezen na 30 kusů. Tento limit hopů určuje hodnota TTL (Time-to-Live) v hlavičce paketu IP, která se snižuje u každého zařízení, přes které prochází. Jakmile je TTL nulová, je paket zahozen. Je důležité si uvědomit, že správci sítě mají možnost tento hop limit změnit, a proto se může za určitých okolností změnit.
Maximální počet síťových skoků neboli směrovačů, kterými může paket v prostředí systému Windows projít, je v příkazu traceroute 30 skoků. Síťové zařízení, kterým paket prochází na cestě ke svému cíli, je reprezentováno hopem. Počet skoků, které potřebuje síťový diagnostický nástroj Traceroute k vysledování cesty paketu k určitému cíli, poskytuje představu o zpoždění nebo latenci sítě mezi zdrojem a cílem.
Příkaz tracert lze v prostředí systému Windows použít ke sledování paketů při jejich cestě sítí IP. Příkaz tracert zobrazuje, kolika skoky (nebo směrovači) musí paket projít, aby dosáhl svého cíle. S každým skokem pakety procházejí různými směrovači nebo síťovými zařízeními.
Příkaz tracert obvykle zobrazuje maximálně 30 skoků, aby bylo možné odpovědět na otázku. Je důležité si uvědomit, že tuto hodnotu můžete změnit pomocí parametru „-h“ a požadovaného počtu skoků. Například příkaz „tracert -h 15“ by zobrazil pouze předchozích 15 hopů.
V systému Windows můžete pomocí přepínače „-h“ a příslušného počtu hopů zvýšit počet hopů v příkazu „tracert“. Pro zvýšení počtu skoků na 20 můžete například zadat následující příkaz:
tracert -h 20 [cílová IP nebo doména]
Spuštěním traceroutu s 20 skoky pomocí tohoto příkazu můžete sledovat trasu a vypočítat latenci každého skoku. Nezapomeňte, že v závislosti na operačním systému a nastavení sítě se může maximální počet hopů, které lze poskytnout, měnit.