Základem všech digitálních technologií je binární kód, který umožňuje počítačům analyzovat a ukládat data v jim srozumitelném jazyce. Cílem tohoto článku je demystifikovat fungování binárního kódu tím, že odpovíme na často kladené otázky, jako například jak pozdravit v binárním kódu, zda je učení binárního kódu jednoduché, jak funguje v jednoduché češtině a co znamenají konkrétní binární sekvence.
Systém kódování informací pouze pomocí čísel 0 a 1 se nazývá binární kód. Těmito symboly jsou reprezentovány dva stavy elektronického zařízení, například tranzistoru, které mohou být buď zapnuté (1), nebo vypnuté (0). Binární kódování může kombinací těchto dvou symbolů reprezentovat jakýkoli typ informace, včetně textu, čísel, grafiky a dokonce i hudby.
Začněme tím, že probereme pojem bitů, abychom lépe pochopili, jak binární kód funguje. V binárním kódu je bit základní jednotkou informace a může uchovávat hodnotu 0 nebo 1. Bajt, nejmenší paměťová jednotka v počítačovém systému, se skládá z osmi bitů. Například binární reprezentace písmene „A“ je 01000001, kde každá 0 nebo 1 označuje jeden bit. Paměť počítače obsahuje tento řetězec osmi bitů.
Abychom mohli binárně pozdravit, musíme každé písmeno převést na ekvivalentní binární kód. H je reprezentováno číslem 01001000, E číslem 01000101, L číslem 01001100 a O číslem 01001111. Binární kód pro „ahoj“ je tedy 01001000, 01000101, 01001100, 01001100 a 01001111.
Binární kód: Je to jednoduché? Zpočátku se může zdát, že učení binárního kódu je obtížné, zejména pro lidi bez technického vzdělání. Základy se však může naučit každý, stačí čas a praxe. Naučit se desítkovou soustavu, na kterou jsme více zvyklí, je někdy prvním krokem ke zvládnutí binárního kódování. Každá číslice v desítkové soustavě má 10 možných hodnot (0-9). Podobné je binární kódování, až na to, že zde jsou pouze dvě potenciální hodnoty (0 a 1). Naučit se binární kód je jednodušší s časem, praxí a pomocí online nástrojů a výukových programů.
Ve své nejzákladnější podobě používá binární kód ke kódování informací pouze čísla 0 a 1. Binární posloupnosti se vytvářejí kombinací těchto symbolů a mohou reprezentovat jakýkoli typ dat. V závislosti na situaci může každá binární sekvence označovat něco jiného. Například symbol vykřičníku „!“ je reprezentován binární posloupností 00100001. Počítače mohou zpracovávat a interpretovat přijatá data tak, že různým binárním sekvencím přiřazují specifické interpretace.
Jazyk počítačů, binární kód, jim umožňuje efektivně zpracovávat a uchovávat informace. Binární kód potřebuje k reprezentaci jakéhokoli typu dat pouze dva symboly 0 a 1. Ačkoli se to na první pohled může zdát obtížné, binární kód se s trochou cviku a úsilí může naučit každý. Až se s binárním kódem setkáte příště, budete mu rozumět a oceníte úžasný svět digitálních technologií, které podporuje.
Následují binární číslice od 1 do 10:
1 -> 1
2 -> 10
3 -> 11
4 -> 100
5 -> 101
6 -> 110
7 -> 111
8 -> 1000
9 -> 1001
10 -> 1010
Ve schématu kódování znaků ASCII odpovídá binární kód „01001000 01100101 01101100 01101111 00100001“ slovu „Hello!“.
Binární kód 01110111 odpovídá desítkovému kódu 119.
Přestože se jedná o základní myšlenku v informatice, lze binární kód představit laicky. Při reprezentaci informací používá binární kódování pouze dva symboly, obvykle 0 a 1. Funguje tak, že označuje speciální sadu 0 a 1, které zastupují různá písmena, čísla nebo příkazy.
Každá číslice v binárním kódování se označuje jako bit, což je zkratka pro „binární číslici“. Z těchto bitů jsou tvořeny bajty, které se obvykle skládají z 8 bitů. Každý bajt může zastupovat jiné písmeno nebo příkaz.
Například binární kód 01000001 může představovat písmeno „A“. To znamená, že první bit je 0 a další bity jsou 1, 0 atd. Kombinací těchto bitů můžeme v počítači reprezentovat jakýkoli typ informace, včetně textu, grafiky a spustitelných instrukcí.
Binární kód je nejzákladnějším způsobem elektronické reprezentace informací, a proto jej počítače využívají. Stavům zapnutí/vypnutí elektronických obvodů dokonale odpovídá binární soustava, což počítačům usnadňuje zpracování a ukládání dat. Pochopení binárního kódu nám může pomoci lépe pochopit, jak počítače fungují, včetně toho, jak upravují a ukládají data.
K vyjádření čísla 11 ve dvojkové soustavě byste použili směs jedniček a nul. Každá číslice v binárním kódu odpovídá jedné mocnině dvojky. Začali byste nejpravější číslicí, dali byste jí hodnotu 1 a pak byste ji vynásobili dvěma pro každé další místo vlevo.
V tomto případě by číslo 11 bylo ve dvojkové soustavě reprezentováno jako „1011“. Hodnotu jedna představuje nejpravější místo, dvojku druhé nejpravější, čtyřku třetí a osmičku nejlevější. Binární číslo, v tomto případě 11, lze převést na jeho desítkový ekvivalent sečtením hodnot míst, která mají v sobě jedničku.
Osm nul a jedniček se používá k vyjádření 8 bitů ve dvojkové soustavě, které lze použít k vyjádření kterékoli z 256 možných hodnot.