Čtvrtá iterace internetového protokolu (IP), známá jako IPv4, se často používá k identifikaci a lokalizaci zařízení v síti. Rozdělení protokolu IPv4 do různých tříd, které určuje počet IP adres, jež lze použít, a velikost sítě, je jednou z jeho důležitých vlastností. V tomto článku se budeme zabývat počtem tříd IPv4 a nabídneme vysvětlení souvisejících otázek včetně typů adres IP, rozdílů mezi IPv4 a IPv6 a rozdělení tříd adres IPv4.
Pro pochopení různých druhů adres IP je zásadní porozumět myšlence adresy IP. Každé zařízení připojené k počítačové síti využívající internetový protokol má přiděleno specifické číselné označení známé jako adresa IP. Skládá se ze čtyř skupin celých čísel, z nichž každá má rozsah od 0 do 255, oddělených tečkami. Například 192.168.0.1 je typická adresa IPv4.
Pět tříd adres IP v protokolu IPv4 je A, B, C, D a E. Třídy D a E se naopak využívají pro jiné konkrétní účely, zatímco pro obecné adresování se používají pouze třídy A, B a C. Třídy A, B a C se používají pro obecné adresování. Rozsah adres IP a velikost sítě se pro jednotlivé třídy liší.
Velké sítě, například sítě provozované mezinárodními podniky nebo poskytovateli internetových služeb, mají adresy třídy A. Adresa třídy A má první oktet s rozsahem 1 až 126 a další tři oktety, které lze použít pro adresy hostitelů. Adresy třídy A jsou vynikající pro podniky s velkým počtem zařízení, protože umožňují maximálně 16 777 214 hostitelů v jedné síti. Středně velké sítě dostávají adresy třídy B. První oktet adresy třídy B má rozsah 128 až 191 a druhý oktet lze použít pro adresy hostitelů. Adresy třídy B jsou vynikající pro podniky, které potřebují hodně IP adres, ale ne tolik jako adresy třídy A, protože nabízejí maximálně 65 534 hostitelů na síť.
Menší sítě, například v domácnostech nebo malých podnicích, používají adresy třídy C. První oktet adresy třídy C má rozsah 192 až 223 a druhý a třetí oktet lze použít pro adresy hostitelů. Z tohoto důvodu jsou adresy třídy C vhodné pro sítě s menším počtem zařízení, protože umožňují maximálně 254 hostitelů v jedné síti.
Třídy D a E mají určité funkce. Vícesměrové adresy, které umožňují odesílání dat na více zařízení, se používají pro adresy třídy D a mají rozsah prvního oktetu 224 až 239. Adresy třídy E s rozsahem prvních oktetů 240 až 255 nejsou v současné době přidělovány a jsou vyhrazeny pro testování nebo budoucí použití.
Protokol IPv6 byl vytvořen jako alternativa k protokolu IPv4, aby se překonalo jeho omezení adresního prostoru. IPv6 využívá 128bitový adresní prostor, který umožňuje podstatně větší počet jedinečných adres než IPv4. Na rozdíl od protokolu IPv4 však protokol IPv6 nevyužívá myšlenku tříd. Místo toho využívá univerzálnější a efektivnější přístup k přidělování adres.
Souhrnně lze říci, že v protokolu IPv4 existuje pět různých tříd adres IP: A, B, C, D a E. Třídy D a E plní konkrétní úkoly, zatímco pro obecné adresování se používají pouze třídy A, B a C. Třídy A, B a C se používají pro obecné adresování. Pro efektivní správu a distribuci adres IP je nezbytné porozumět třídám protokolu IPv4. Přechod na protokol IPv6 s větším adresním prostorem je pro budoucnost připojení k internetu stále zásadnější, protože poptávka po adresách IP stále roste.
Třída A, třída B a třída C jsou tři veřejné třídy protokolu IPv4.
Ne, v protokolu IPv4 existuje 5 druhů adres IP. Je známo, že v protokolu IPv4 existuje pět tříd adres IP: A, B, C, D a E. Zařízením lze přidělit adresy pouze v určitém rozsahu pro každý typ. Je důležité si uvědomit, že beztřídní mezidoménové směrování (CIDR), které v podstatě nahradilo třídní adresní schéma IPv4, již není běžné. Přidělování IP adres je pružnější a adresní prostor je pomocí CIDR využíván efektivněji.
IP adresa 172 nespadá do žádné konkrétní třídy IPv4. Adresní prostor IP je v třídních sítích rozdělen do pěti tříd: A, B, C, D a E. Každé třídě je přiřazen adresní rozsah IP. Myšlenka tříd adres IP však ztratila část svého významu s příchodem beztřídního mezidoménového směrování (CIDR). Místo toho se nyní k přidělování adres IP používají masky podsítí s proměnlivou délkou (VLSM), což dává návrhářům sítí další volnost.