Protokol Telnet, vytvořený v roce 1969, byl dlouho používanou metodou pro vzdálené ovládání a přístup k počítačům a dalším zařízením prostřednictvím sítě. Kvůli obavám o bezpečnost a vývoji bezpečnějších alternativ jeho význam časem poklesl, ale stále má historickou hodnotu a je stále aktuálním tématem. Fungování sítě Telnet, její postup, důvody, proč se již často nepoužívá, a průvodce sítí Telnet pro začátečníky – to vše najdete v tomto článku.
Telnet má architekturu klient-server, kdy klient začíná komunikaci se vzdáleným serverem na jednom zařízení. Při spuštění klientského softwaru Telnet musí uživatel zadat IP adresu nebo název hostitele serveru a číslo portu spojeného se službou Telnet (často port 23). Mezi klientem a serverem je navázáno spojení TCP (Transmission Control Protocol), které umožňuje obousměrnou komunikaci.
Server Telnet přijímá po navázání spojení příkazy a data od klienta Telnet, interpretuje je a poté je provede ve vzdáleném systému. Výstup nebo odpověď pak server vrátí klientovi a zobrazí ji na terminálu uživatele. To umožňuje uživatelům spravovat a ovládat vzdálená zařízení, jako by byla připojena přímo.
Po spuštění sítě Telnet se otevře okno terminálu nebo příkazový řádek, do kterého mohou uživatelé zadávat konkrétní příkazy pro komunikaci se vzdáleným serverem. Tyto příkazy mohou provádět jednoduché činnosti, jako je výpis obsahu adresáře nebo přenos souborů, nebo složitější akce, jako je nastavení síťových zařízení nebo spouštění skriptů na vzdálených serverech. Uživatelé bez grafického uživatelského rozhraní (GUI) mohou používat Telnet díky jeho textovému rozhraní. I když byl dříve Telnet hojně využíván, bezpečnostní chyby způsobily, že v poslední době ztratil na popularitě. Telnet přenáší data v prostém textu, včetně uživatelů a hesel, což je jeden z jeho hlavních problémů. Kvůli této absenci šifrování je zranitelný vůči odposlechu a potenciálnímu nelegálnímu přístupu. V důsledku toho obecně vytlačily síť Telnet bezpečnější protokoly, jako je Secure Shell (SSH), který nabízí šifrovanou komunikaci a lepší bezpečnostní funkce.
Ponoření do podrobností může být pro nováčky v oblasti sítě Telnet zastrašující. Postup usnadňuje příručka pro začátečníky Telnet for dummies. Podrobně popisuje, jak nastavit a nakonfigurovat klienta Telnet, navázat spojení se vzdáleným serverem a zadávat základní příkazy. Rozdělením postupu do jednoduše proveditelných kroků se tento článek snaží přiblížit Telnet začátečníkům a umožnit tak bezproblémový úvod do vzdáleného přístupu a správy.
Závěrem lze říci, že vývoj počítačových sítí významně ovlivnil protokol vzdáleného přístupu Telnet. Problémy s bezpečností omezily jeho používání, i když má v historii sítí stále významné místo. Pochopení fungování, postupu a omezení protokolu Telnet vám může pomoci vytvořit bezpečnější řešení a ocenit, jak zásadní je zabezpečení dat při používání vzdáleného přístupu.
Pro připojení k adrese IP pomocí sítě Telnet je nutné dodržet níže uvedené kroky: 1. Spusťte terminál nebo příkazový řádek počítače. 2. Do příkazového řádku zadejte „telnet“, za kterým následuje mezera. 3. Do určeného pole zadejte IP adresu zařízení. Pokud je IP adresa například 192.168.0.1, zadáte „telnet 192.168.0.1“. 4. Chcete-li spustit připojení Telnet, stiskněte klávesu Enter. 5. Připojení bude navázáno, a pokud to zařízení vyžaduje, budete vyzváni k zadání uživatelského jména a hesla, pokud je služba Telnet na zadané IP adrese aktivní.
6. Pro přístup k zařízení zadejte správné přihlašovací údaje.
Telnet je nešifrovaný protokol, proto informace odesílané mezi vaším počítačem a vzdáleným zařízením nejsou bezpečné. To je nezbytné mít na paměti. Proto se doporučuje, pokud je to možné, používat bezpečnější alternativy, například SSH (Secure Shell).
Pomocí níže uvedených kroků se můžete připojit k určitému portu pomocí služby Telnet: 1. Spusťte na počítači příkazový řádek nebo terminál. 2. Zadejte příkaz „telnet [IP adresa] [číslo portu]“ a stiskněte klávesu Enter. Adresa IP vzdáleného zařízení, ke kterému se chcete připojit, by měla být nahrazena [IP adresa] a číslo portu by mělo být změněno na to, ke kterému chcete přistupovat. Pokud se připojení přes Telnet ve třetím kroku podaří, zobrazí se buď prázdná obrazovka, nebo uvítací zpráva potvrzující, že jste se připojili k určenému portu. 4. V tomto okamžiku můžete relaci Telnet použít k odesílání příkazů nebo dat do vzdáleného zařízení. Nezapomeňte, že Telnet je nešifrovaný protokol, takže pokud je to možné, doporučujeme používat bezpečnější náhrady, například SSH (Secure Shell), abyste při vzdáleném přihlašování ochránili důležitá data.
Telnet i SSH jsou protokoly pro vzdálený přístup k počítačům a sítím, i když se v řadě důležitých věcí výrazně liší. Jedním z hlavních rozdílů je bezpečnost.
1. Telnet je náchylný k zachycení a špehování, protože přenáší data včetně hesel v otevřeném textu. Naproti tomu SSH (safe Shell) veškerou komunikaci šifruje, čímž nabízí bezpečné připojení a chrání soukromá data. 2. Ověřování Telnet používá jednoduché ověřování uživatelským jménem a heslem, které je snadno napadnutelné. SSH je však spolehlivější a bezpečnější, protože nabízí řadu ověřovacích strategií, například kryptografii veřejného klíče. 3. Šifrování: Protože síť Telnet nenabízí žádné šifrování, všechny informace odesílané mezi klientem a serverem se posílají v prostém textu. SSH naproti tomu šifruje každý přenos, čímž chrání integritu a důvěrnost dat. Telnet je běžně používaný protokol, který je k dispozici ve většině operačních systémů, což jej činí přenositelným. SSH je také obecně podporován, ale v některých systémech může vyžadovat další software nebo nastavení. 5. Funkčnost: Telnet nabízí především relaci vzdáleného terminálu, která uživatelům umožňuje přístup k rozhraní příkazového řádku vzdáleného počítače a jeho správu. SSH nabízí kromě terminálové relace také další služby, jako je přesměrování portů a zabezpečený přenos souborů (SFTP).
SSH je ve srovnání s Telnetem považováno za užitečnější a obecně bezpečnější. SSH se doporučuje používat všude, kde je to možné, zejména při práci s citlivými daty nebo při připojování ke vzdáleným systémům prostřednictvím nespolehlivých sítí.