Virtuální realita (VR) je již nějakou dobu populárním pojmem, který zaujal hráče i počítačové nadšence. Nakolik je však VR realistická a může vůbec skutečně simulovat to, jaké je to být ve skutečné realitě? V této eseji prozkoumáme mnoho aspektů VR s cílem určit její autenticitu a potenciál.
Cílem VR je poskytnout pohlcující zážitek, který oklame naše smysly, aby si myslely, že jsme fyzicky přítomni ve virtuálním prostoru. Přestože technologie VR značně pokročila, stále existují překážky, které brání poskytnutí zcela realistického zážitku. Ačkoli virtuální realita (VR) může poskytnout přesvědčivý vizuální a zvukový zážitek, hmat, čich a chuť se zatím nepodařilo správně propojit. Technologický vývoj haptické zpětné vazby však již umožnil uživatelům vnímat hmat a texturu ve virtuálním prostředí, což nás přibližuje k realističtějšímu zážitku. Může VR převzít roli skutečného života?
I když virtuální realita (VR) může poskytnout nesmírně realistický zážitek, nemůže se vyrovnat bohatosti a hloubce skutečného života. K vytvoření virtuální reality (VR), která je simulací skutečnosti, se používají počítačem generované obrazy a smyslové vstupy. Nemá takovou spontánnost, nepředvídatelnost a neomezené možnosti, jaké existují ve skutečném životě. Bohatství lidských setkání, která se odehrávají mimo virtuální svět, nemůže VR nahradit, přestože může být mocným nástrojem pro různé účely včetně simulací výcviku, zábavy a léčby.
Ano, NASA virtuální realitu významně využívá. Využití technologie virtuální reality v úsilí NASA o průzkum vesmíru se ukázalo jako neocenitelné. Simulace ve virtuální realitě používají astronauti k přípravě na výstupy do vesmíru, k nácviku používání složitého vybavení a k seznámení se s uspořádáním ISS. Virtuální realita se používá také při studiu a plánování misí, kdy vědci a inženýři mají možnost virtuálně prozkoumat různá místa a komunikovat s nimi ještě předtím, než tam vyšlou rovery nebo astronauty, například na povrch Marsu.
VR je 3D, takže ano. Schopnost virtuální reality vytvářet trojrozměrné prostředí, které mohou uživatelé zkoumat a interagovat s ním, je totiž jednou z jejích hlavních součástí. K navození dojmu hloubky náhlavní soupravy VR často používají stereoskopické displeje, které každému oku zobrazují mírně odlišný obraz. Uživatelé mohou vnímat pocit hloubky a perspektivy, pokud se spolu s nimi používá technologie sledování hlavy, což zvyšuje pocit ponoření do virtuálního prostředí.
Navzdory značnému pokroku ve vytváření pohlcujícího a realistického zážitku má virtuální realita před sebou ještě dlouhou cestu, než bude schopna přesně zachytit bohatost a autentičnost skutečného života. VR má však velký potenciál a s rozvojem technologií můžeme v budoucnu očekávat realističtější a lákavější zážitky ve virtuální realitě. Ačkoli tedy virtuální realita (VR) nemusí zcela nahradit skutečný svět, má nepochybně potenciál změnit způsob, jakým si hrajeme, studujeme a objevujeme nové světy.
Mozek může být virtuální realitou (VR) oklamán, aby si myslel, že simulovaný svět je skutečný. K tomu slouží řada zásadních mechanismů, které využívají vrozené vnímací a myšlenkové procesy mozku.
Za prvé, souběžnou aktivací několika smyslových drah vyvolávají systémy VR přesvědčivý dojem přítomnosti. Spojením vizuální, sluchové a příležitostně i hmatové zpětné vazby dokáže VR vytvořit plynulý a realistický zážitek, který se podobá skutečnému světu. Mozek je díky integraci smyslů přesvědčen, že virtuální prostředí je skutečné.
VR využívá také závislosti mozku na vizuálních signálech pro prostorové vnímání. VR může vytvářet pocit hloubky a trojrozměrnosti pomocí stereoskopických obrazovek a technologie sledování hlavy. Mozek je klamán, aby si myslel, že vzdálenosti a velikosti objektů ve virtuálním světě jsou stejné jako ve skutečnosti.
VR může mozek oklamat také tím, že si pohrává s vnímáním pohybu. Systémy VR simulují plynulou interakci pomocí pokročilých algoritmů, které sledují pohyby uživatele a podle toho aktualizují virtuální prostředí. Akce uživatele a virtuální prostředí jsou synchronizovány, což pomáhá mozku uvěřit, že zážitek je skutečný.
VR má také schopnost ovlivňovat mozek prostřednictvím síly očekávání a sugesce. Podle studií je mozek účastníků vnímavější k tomu, aby uvěřil virtuálnímu prostředí jako skutečnému, pokud jsou informováni, že se chystají zažít virtuální situaci. Tento psychologický prvek má zásadní význam pro to, jak VR klame mozek.
Celkově lze říci, že integrace mnoha smyslových vstupů, manipulace s vizuálním a pohybovým vnímáním a manipulace s psychologickými očekáváními jsou tím, co dává virtuální realitě (VR) potenciál oklamat mozek. VR má díky využití těchto principů schopnost vytvářet velmi autentické a pohlcující zážitky.
V eseji „Realita virtuální reality: Zkoumání autenticity VR“ je zkoumána otázka, zda prožívání virtuální reality způsobuje ztrátu smyslu pro realitu. Je to typická obava lidí, kteří VR sami nepoužili. Ale navzdory tomu, že VR může být podmanivá a pohlcující, studie a zkušenosti uživatelů ukazují, že tomu tak vždy není.
Prostřednictvím technologie virtuální reality má být vytvořen pohlcující a realistický zážitek, který stimuluje smysly zraku, sluchu a hmatu. Uživatelé se mohou přenést do virtuálního prostředí a v důsledku toho pociťovat silný pocit přítomnosti. Spotřebitelé si však obvykle stále uvědomují, že se stále účastní simulace.
Přestože pokrývky hlavy a ovladače VR mohou vytvářet intenzivní pocit pohlcení, uživatelé často dokáží rozlišit virtuální a skutečný svět. Toto chápání je výsledkem řady věcí, včetně omezení stávající technologie VR, sporadických technických problémů a svobody sundat si náhlavní soupravu, kdykoli je to nutné.
Schopnost lidské mysli rozlišovat mezi skutečnými a falešnými událostmi je také ohromující. Lidé dokáží rozlišovat mezi virtuálním a fyzickým světem, i když jsou zcela ponořeni do zážitku VR, protože stále mají kognitivní schopnosti a schopnost kritického myšlení.
Vzhledem k tomu je důležité si uvědomit, že různí lidé mohou na zážitky z VR reagovat různě. Někteří lidé mohou zažívat větší pocit pohlcení, protože se více emocionálně angažují a zapojují. Tato setkání však nadále probíhají s vědomím, že se odehrávají ve virtuálním prostředí.
Závěrem lze říci, že uživatelé si obvykle zachovávají pocit reality a schopnost rozlišovat mezi virtuálním a fyzickým světem, a to navzdory skutečnosti, že VR může díky své imerzivní povaze působit mimořádně opravdově.