Náš každodenní život se již neobejde bez zábavy, zpráv a informací, které nám poskytuje televize. Přemýšleli jste však někdy o tom, jak tyto obrazovky fungují? V tomto článku se budeme zabývat zajímavou technologií, která je základem televizních obrazovek, a vysvětlíme si, jak vznikají vizuální obrazy, které vidíme. Jak televizor funguje krok za krokem?
Elektromagnetické signály, které jsou přenášeny vzduchem nebo kabelem, jsou přijímány a zobrazovány televizorem. Kamera nebo jiný zdroj obrazu zachytí vizuální data, čímž se proces zahájí. Poté jsou tato data převedena na elektronické impulsy a doručena do vysílače. Vysílač signály před přenosem převede na elektromagnetické vlny.
Tyto vlny jsou zachyceny a přeneseny do televizoru pomocí televizní antény nebo kabelu na přijímací straně. Televizní přijímač se skládá z několika částí, včetně demodulátoru, obrazového procesoru a tuneru. Tuner z příchozích vln vybere příslušný kanál a extrahuje zvukové a obrazové signály. Signály jsou následně dekódovány demodulátorem a odeslány do obrazového procesoru. Dekódované signály procházejí videoprocesorem, kde jsou formátovány pro televizní zobrazení. Zpracované signály jsou následně přeneseny na obrazovku, kde jsou převedeny na vizuální obraz. Jak funguje LED televizní displej?
Mezi oblíbené modely televizorů, které využívají podsvícení LED, patří televizory LED (Light Emitting Diode). Televizory LED používají malé světelné diody namísto zářivek, které jsou metodou podsvícení používanou u běžných televizorů LCD (Liquid Crystal Display). Displej LCD je zezadu osvětlen soustavou malých diod použitých v podsvícení LED. Díky možnosti individuálního ovládání těchto diod lze přesně nastavit jas a kontrast obrazovky. Výsledkem je barevnější a energeticky úspornější displej.
Ve srovnání s dřívějšími verzemi LCD poskytují LED televizory také širší pozorovací úhly a vyšší věrnost barev. V LED televizorech lze použít bílé nebo RGB (červené, zelené a modré) diody, přičemž RGB diody nabízejí širší barevné spektrum a přesnější reprodukci barev.
Tekuté krystaly, luminofory a pixely jsou jen některé z technologií používaných k vytváření vizuálního obrazu na televizní obrazovce. V LCD televizorech jsou tekuté krystaly upraveny tak, aby kontrolovaly množství procházejícího světla, přičemž jsou vloženy mezi dvě vrstvy skla.
Kapalné krystaly jako clona selektivně propouštějí nebo blokují světlo z podsvícení LED. Různé úrovně světla mohou procházet tekutými krystaly při různých napětích a vytvářet tak požadovaný obraz. RGB filtry ve spojení s tekutými krystaly v LED televizorech pomáhají vytvářet kompletní spektrum barev. Barevné pixely, které tvoří obraz na obrazovce, vznikají při průchodu podsvícení tekutými krystaly a filtry. Jak fungují televizory LCD nebo LED?
Základní koncept fungování manipulace s tekutými krystaly pro regulaci množství procházejícího světla je u televizorů LCD i LED stejný. Největší rozdíl spočívá v technologii použité pro podsvícení.
V LCD televizorech se jako podsvícení používají zářivky, které poskytují bílé světlo, jež prochází tekutými krystaly. Naproti tomu u televizorů LED se jako podsvícení používají malé světelné diody, které umožňují lepší kontrolu nad jasem a kontrastem.
Závěrem lze říci, že televizní displeje přijímají a zpracovávají elektromagnetické signály a poté je převádějí na vizuální obraz s využitím komponent, jako jsou tekuté krystaly, luminofory a pixely. Ve srovnání se staršími verzemi LCD mají LED televizory díky svému LED osvětlení lepší energetickou účinnost, přesnost barev a pozorovací úhly. Pokud pochopíme, jak televizní obrazovky fungují, můžeme lépe ocenit sofistikovanou technologii, která je základem tohoto běžného zařízení.
K napájení televizorů s plochou obrazovkou se často používá střídavý proud (AC). Elektřina, která napájí naše domácnosti, má podobu střídavého proudu. Je důležité si uvědomit, že vnitřní části televizoru s plochou obrazovkou, včetně systému podsvícení a dalších elektronických součástí, často potřebují k efektivní práci jak střídavý, tak stejnosměrný proud. Televizor obvykle používá vnitřní zdroj napájení, který převádí střídavý proud na stejnosměrný.
Systém televizoru se skládá z mnoha základních částí, které spolupracují při zobrazování obrazu a zvuku. První součástí obrazového signálu je jeho zdroj, kterým může být streamovací zařízení, DVD přehrávač, kabelový nebo satelitní box nebo obojí. Prostřednictvím kabelu přenáší tento zdroj videosignál do televizoru.
Tuner televizoru pak přijímá videosignál, dekóduje jej a odděluje jeho zvukovou a obrazovou složku. Zatímco video signál je veden do zobrazovací složky televizoru, audio signál je posílán do reproduktorů televizoru nebo externího audio systému.
Jako zobrazovací prvek televizoru obvykle slouží panel LCD (displej z tekutých krystalů) nebo OLED (organická světelná dioda). Podsvícení panelů LCD zajišťuje podsvícení umístěné za panelem. Obrazovky OLED nevyžadují podsvícení, protože každý pixel vyzařuje vlastní světlo.
Videoprocesor televizoru následně zpracovává videosignál a zlepšuje kvalitu obrazu tím, že mění například jas, kontrast a barvy. Jedním z úkolů, které tento procesor zvládne, je zvýšení rozlišení obsahu nižší kvality na nativní rozlišení televizoru.
Posledním krokem při vytváření obrazu, který vidíme, je zobrazení zpracovaného videosignálu na obrazovce. Iluze pohybu vzniká, když televizor na základě videoproudu rychle mění stav jednotlivých pixelů na obrazovce.
Za účelem zprostředkování audiovizuálního obsahu divákům zahrnuje systém televizoru části zahrnující zdroj videa, tuner, zvukový systém, zobrazovací panel, videoprocesor a reproduktory.