Každý počítačový systém musí mít pevný disk, protože na něm jsou uloženy všechny informace a soubory potřebné pro jeho fungování. Fragmentace pevného disku však může mít v průběhu času za následek snížení výkonu a prodloužení přístupové doby. V tomto článku se budeme zabývat původem fragmentovaných souborů, účinky fragmentace na pevné disky a procesem a významem fragmentace pevného disku.
Pokud jsou soubory na pevném disku uloženy v oddělených blocích nebo sektorech, jedná se o tzv. fragmentaci. Místo toho jsou rozptýleny v různých oblastech disku. Tento jev má mnoho příčin. Jednou z hlavních příčin je mazání a vytváření souborů. V těchto volných místech, která zůstala po vymazání souborů, se vytvářejí nové soubory. V důsledku toho, že jsou soubory uloženy v nesousedících sektorech, může dojít k jejich fragmentaci.
Dalším faktorem fragmentace je rozšiřování a změna souborů. Soubory se při úpravách nebo zvětšování velikosti již nemusí vejít na své původní místo na disku. Nová data následně operační systém uloží do několika sektorů, čímž dojde k fragmentaci souboru. Další fragmentace může vzniknout opakováním tohoto procesu v průběhu času.
Defragmentace pevného disku je technika, kterou lze problém fragmentace vyřešit. Fragmentovaná data na pevném disku se při defragmentaci reorganizují a vrátí se do souvislých bloků. Tento postup zvyšuje efektivitu přístupu k souborům a zvyšuje výkon systému jako celku. K defragmentaci lze použít integrovaný defragmentační nástroj operačního systému nebo software třetích stran vytvořený speciálně pro tento účel.
Na pevném disku má fragmentace velký význam, protože má velký vliv na výkon systému. Když jsou soubory fragmentované, čtecí/zapisovací hlavy na pevném disku musí migrovat do různých oblastí, aby získaly přístup ke všem rozptýleným částem souboru. Tento pohyb může zpomalit celkový výkon systému, což vyžaduje čas. Neustálý pohyb čtecích/zapisovacích hlav může mechanicky namáhat pevný disk, což může vést ke zvýšenému opotřebení v důsledku fragmentace.
Termín „1 % fragmentace“ při zmínce o fragmentaci označuje, jak rozptýlené jsou soubory na pevném disku. Označuje, že 1 % souborů je rozptýleno v různých sektorech, místo aby byly uchovávány v souvislých blocích. I když 1% fragmentace nemusí výrazně ovlivnit rychlost celého systému, přesto je vhodné pevný disk pravidelně defragmentovat, aby se další fragmentace zastavila.
Závěrem lze říci, že mazání, vytváření, úpravy a zvětšování souborů jsou jen některé z příčin, které mohou způsobit fragmentaci pevného disku. Prodloužením přístupové doby a mechanickým namáháním pevného disku může mít fragmentace negativní dopad na výkon systému. K reorganizaci fragmentovaných souborů a obnovení souvislého úložiště se používá defragmentace. Přestože 1% fragmentace nemusí mít významný vliv, doporučuje se rutinní defragmentace pro zachování maximálního výkonu a prodloužení životnosti pevného disku.
Abychom mohli rozhodnout, zda 8 kusů na pevném disku považujeme za nežádoucí, musíme vzít v úvahu kontext a celkovou úroveň fragmentace. Když jsou soubory na pevném disku rozděleny na menší části a rozptýleny v několika fyzických oblastech disku, označuje se to jako fragmentace. Ačkoli je určitá fragmentace nevyhnutelná a běžná, příliš velká fragmentace může mít negativní dopad na výkon.
Obecně platí, že úroveň fragmentace nelze plně určit počítáním počtu fragmentů. Zásadnější je posoudit úroveň fragmentace ve vztahu k velikosti pevného disku a výkonu systému jako celku. Výkon nemusí být malým počtem fragmentů výrazně ovlivněn, protože moderní operační systémy a nástroje pro optimalizaci disku jsou vytvořeny tak, aby fragmentaci efektivně spravovaly.
Pokud však 8 fragmentů představuje značnou část všech souborů na disku nebo pokud úroveň fragmentace neustále roste, bylo by vhodné provést optimalizaci disku za účelem konsolidace fragmentovaných dat. Toho lze dosáhnout pomocí softwaru třetích stran nebo integrovaných nástrojů pro defragmentaci disku, které restrukturalizují soubory na disku a urychlují operace čtení a zápisu.
Nakonec doporučujeme často kontrolovat úroveň fragmentace pevného disku a přijmout příslušná opatření, pokud začne ovlivňovat výkon systému nebo efektivitu přístupu k souborům.
Pevné disky (HDD) nejsou defragmentací často poškozovány. Defragmentace ve skutečnosti zvyšuje životnost a výkon HDD.
Časem může dojít k fragmentaci dat uložených na pevném disku. Soubory se mohou fragmentovat, když jsou na pevném disku rozděleny a uloženy v nesouvislých částech. To mohou způsobit různé faktory, včetně mazání souborů, instalací a běžného používání. Aby bylo možné načíst všechny fragmenty souborů, musí se čtecí/zapisovací hlava pevného disku přesunout na různá fyzická místa na disku, což může zpomalit výkon systému.
Defragmentace se snaží spojit všechny fragmenty souborů do souvislých bloků a restrukturalizovat fragmentovaná data na pevném disku. Tím se zvýší rychlost přístupu k datům a zkrátí se doba potřebná k vyhledání konkrétních míst čtecí/zapisovací hlavou, čímž se zvýší výkon systému.
Přestože defragmentace HDD nepoškozuje, je nutné si uvědomit, že tento postup zahrnuje zápis a přesun velkého množství dat na pevném disku. V důsledku zvýšené aktivity dat během procesu defragmentace může dojít k dodatečnému namáhání disku, což by nakonec mohlo způsobit jeho mírné opotřebení. Moderní pevné disky jsou vyrobeny tak, aby takové činnosti zvládly bez znatelných následků.
Pro zachování výkonu pevných disků se doporučuje jejich pravidelná defragmentace. Pevné disky (SSD) naproti tomu defragmentaci nevyžadují, protože používají jiný typ ukládání dat, tzv. flash paměť. Životnost jednotky SSD může být defragmentací dokonce zkrácena, protože vyžaduje více operací zápisu.