Bezdrátové sítě se v dnešním propojeném světě staly klíčovým aspektem našeho každodenního života. Na bezdrátové sítě se významně spoléháme, abychom zůstali ve spojení, ať už jde o propojení našich chytrých telefonů, počítačů nebo chytrých domácích přístrojů. Režim ad hoc a režim infrastruktury jsou dvě často používané možnosti konfigurace bezdrátových sítí. V této eseji prozkoumáme rozdíly mezi těmito režimy a pochopíme jejich fungování.
Začněme nejprve se základy. Decentralizovaná síť známá jako síť ad hoc umožňuje zařízením připojit se k sobě přímo bez použití centrálního přístupového bodu. Jinými slovy, sítě ad hoc jsou přechodné sítě bez podpůrné infrastruktury, které vznikají, když se zařízení ve skupině navzájem přímo propojí. V případě potřeby krátkodobého a dočasného spojení, například při přenosu dat nebo společné práci na schůzce, se tento režim často používá.
Režim infrastruktury je naproti tomu běžnější a častěji používaný režim v bezdrátových sítích. V režimu infrastruktury se zařízení připojují k síťovému přepínači nebo bezdrátovému směrovači jako k hlavnímu přístupovému bodu. Tento přístupový bod slouží jako centrální uzel pro připojení k internetu a komunikaci mezi připojenými zařízeními. Tam, kde je vyžadována spolehlivá a trvalá bezdrátová síť, například v domácnostech, kancelářích a na veřejných místech, se často používá režim infrastruktury.
Oproti režimu ad hoc má režim infrastruktury řadu výhod. Za prvé, centrální přístupový bod v režimu infrastruktury spravuje povinnosti správy sítě, jako je přidělování IP adres, řízení bezpečnostních protokolů a zpracování datového provozu. Protože se všechna zařízení připojují prostřednictvím jediného řídicího bodu, je díky tomuto centralizovanému řízení snazší síť monitorovat a zabezpečit. V režimu ad hoc má však každé zařízení na starosti správu vlastní sítě, což může být obtížnější a časově náročnější.
Druhou výhodou režimu infrastruktury je větší škálovatelnost. Díky centralizovanému přístupovému bodu se může k síti připojit více zařízení najednou a síť může podporovat více zařízení bez znatelného snížení výkonu. Režim ad hoc je méně vhodný pro větší sítě nebo situace s více přístupovými body, protože velikost sítě je omezena na zařízení, která jsou ve vzájemné blízkosti.
Bez pomoci infrastruktury není nastavení sítě ad hoc příliš obtížné. Sítě ad hoc lze nastavit pomocí zařízení s možností bezdrátového připojení pouhým zapnutím režimu ad hoc a nastavením parametrů sítě. Jakmile je síť nakonfigurována, zařízení ji mohou najít a připojit se k ní vyhledáním dostupných sítí v okolí. Sítě ad hoc jsou díky své flexibilitě výhodné za okolností bez podpory infrastruktury, například ve vzdálených oblastech nebo při mimořádných událostech.
Rozdíl mezi infrastrukturním a ad hoc režimem 802.11 je rovněž zásadní pochopit. Soubor protokolů známý jako 802.11 upravuje bezdrátové sítě a určuje jak infrastrukturní, tak ad hoc režim. V režimu ad hoc spolu zařízení komunikují pouze přímo na jiném frekvenčním kanálu než s přístupovým bodem při provozu v režimu infrastruktury. Přístupový bod koordinuje datový provoz mezi zařízeními, což umožňuje lepší správu sítě a snížení rušení v režimu infrastruktury.
Závěrem lze říci, že režim ad hoc i režim infrastruktury v bezdrátových sítích mají své výhody a případy použití. Režim ad hoc je vhodný pro sporadická a rozptýlená připojení, ale režim infrastruktury nabízí spolehlivější, škálovatelnější a spravovanější síť. Znalost těchto rozdílů vám umožní vybrat nejlepší režim pro vaše jedinečné požadavky na síť.
Při použití bezdrátové sítě jsou zařízení v režimu infrastruktury připojena k centrálnímu přístupovému bodu nebo bezdrátovému směrovači. V tomto režimu slouží přístupový bod jako komunikační uzel, který umožňuje připojení k síti a komunikaci zařízení. Pokud se ke stejné síti potřebuje připojit několik zařízení, je tento režim často používán v domácnostech, na pracovištích a dalších místech.
Bezdrátové sítě lze vytvářet dvěma různými způsoby: v režimu ad hoc a v režimu infrastruktury. Režim peer-to-peer, někdy označovaný jako režim ad hoc, umožňuje přímou komunikaci mezi zařízeními bez použití přístupového bodu. Bez závislosti na existující infrastruktuře mohou zařízení v tomto režimu vytvořit dočasnou síť při pohybu.
Vytvoření bezdrátové sítě v režimu infrastruktury naopak vyžaduje přístupový bod. Zařízení se v tomto režimu připojují k přístupovému bodu, který funguje jako komunikační centrum. Přístupový bod má na starosti provoz sítě, přidělování IP adres a poskytování přístupu k internetu připojeným zařízením.
Závěrem lze říci, že hlavní rozdíl mezi režimem ad hoc a režimem infrastruktury spočívá v tom, že režim ad hoc umožňuje přímou komunikaci mezi zařízeními bez potřeby přístupového bodu, zatímco režim infrastruktury vyžaduje použití přístupového bodu pro připojení zařízení a přístup k síti.
Režim peer-to-peer je jiný název pro režim ad hoc bezdrátové sítě.