Vrstva 3, někdy označovaná jako síťová vrstva, má zásadní význam pro fungování počítačových sítí. Má na starosti správné adresování, zajišťuje směrování datových paketů v různých sítích a usnadňuje komunikaci zařízení. V tomto příspěvku se budeme zabývat 3. vrstvou, jejím fungováním, mechanismem adresování, příkladem protokolu 3. vrstvy a tím, zda funguje WiFi na 2. nebo 3. vrstvě.
Vrstva 3 je v podstatě o adresování a směrování. Data jsou rozdělena do malých jednotek zvaných pakety a posílána po síti. V těchto paketech jsou obsažena jak přenášená data, tak řídicí informace. Každý paket je správně adresován vrstvou 3, aby se zajistilo, že se dostane na určené místo. Toho je dosaženo pomocí adresování IP, kdy je každému síťovému zařízení přidělena speciální adresa IP. Směrovače, které pracují na 3. vrstvě, mohou pomocí adresování IP směrovat pakety ze zdrojového zařízení do cílového zařízení.
Internetový protokol (IP) se používá při adresování na 3. vrstvě k přidělování logických adres zařízením. Každému zařízení připojenému k síti je přidělena adresa IP, což je číslo. Síťová adresa a adresa hostitele jsou její dvě složky. Hostitelská adresa identifikuje zařízení v rámci sítě, zatímco síťová adresa určuje síť, ke které je zařízení připojeno. Pro adresy IP jsou přijatelné formáty IPv4 i IPv6, přičemž IPv4 je oblíbenější volbou.
Internetový protokol verze 4 (IPv4) je internetový protokol, který je běžným příkladem protokolu 3. vrstvy. V adrese IPv4 jsou čtyři celá čísla oddělena tečkami, například 192.168.0.1. Pomocí této adresovací techniky, která nabízí obrovské množství rozlišovacích adres, lze k internetu připojit mnoho různých zařízení. Počet adres IPv4 se však kvůli prudkému růstu internetu snižuje. Z tohoto důvodu byl vytvořen protokol IPv6, který je nyní široce používán. Protokol IPv6 využívá větší adresní prostor a poskytuje větší bezpečnost a efektivitu.
Nyní probereme problematiku WiFi a její vztah k vrstvě 3. Technologie, která umožňuje bezdrátové připojení zařízení k síti, je známá jako WiFi neboli wireless fidelity. Funguje na 2. i 3. vrstvě. WiFi komunikuje v rámci místní sítě na 2. vrstvě pomocí adres MAC (Media Access Control) připojených zařízení. Označuje se tak vrstva datového spojení. Protokoly 3. vrstvy, jako je IP, se však používají, když je třeba přenášet data přes mnoho sítí, například ze směrovače WiFi na internet. Tyto protokoly 3. vrstvy umožňují směrování datových paketů mezi sítěmi a zaručují, že data dorazí na cílové místo.
Závěrem lze říci, že vrstva 3 je nezbytnou součástí počítačových sítí a má na starosti správné adresování a směrování datových paketů. Umožňuje komunikaci mezi sítěmi pomocí adresování IP, které zařízením přiděluje jednotlivé logické adresy. IPv4 je příkladem protokolu 3. vrstvy, zatímco IPv6 je stále rozšířenější, protože adresy IPv4 docházejí. WiFi používá adresy MAC pro místní komunikaci a protokoly vrstvy 3 pro komunikaci mezi sítěmi. Funguje na úrovni 2. i 3. vrstvy. Pochopení 3. vrstvy je klíčové pro pochopení fungování počítačových sítí a internetu jako celku.
Vrstva 3 však není určena pouze pro použití v sítích LAN. Vrstva 3 modelu OSI – označovaná také jako síťová vrstva – má na starosti logické adresování, předávání paketů a směrování mezi různými sítěmi. LAN, která je klasifikována jako vrstva 2 (vrstva datového spojení), pracuje na nižší úrovni než ona. Protokoly 3. vrstvy, jako je IP (Internet Protocol), umožňují komunikaci zařízení v různých sítích, včetně sítí LAN, WAN a internetu.
Aplikační vrstva je v souvislosti s technologií blockchain označována jako vrstva 3. Má na starosti umístění četných aplikací a funkcí na základní blockchainovou infrastrukturu a je nejvyšší vrstvou v zásobníku protokolů blockchainu.
Decentralizované aplikace (dApps), chytré smlouvy a další služby, které využívají funkce blockchainové sítě, patří do 3. vrstvy blockchainu. Aby bylo možné poskytovat konkrétní funkce a uživatelské zkušenosti, znamená to vývoj řešení, která se propojují s vrstvou 1 (konsensus a validace) a vrstvou 2 (síť a škálovatelnost) blockchainu.
Decentralizované finanční platformy (DeFi), systémy pro řízení dodavatelského řetězce, hlasovací mechanismy, herní platformy a mnoho dalších věcí jsou příklady aplikací na 3. vrstvě blockchainu. Pro podporu nedůvěryhodných a decentralizovaných interakcí využívají tyto aplikace zabezpečení, neměnnost a transparentnost, které poskytuje základní architektura blockchainu.
Závěrem lze říci, že pojem „vrstva 3“ v kontextu blockchainu označuje aplikační vrstvu, která je postavena nad základní technologií blockchainu a nabízí různé decentralizované aplikace a služby.
Jednou z nejdůležitějších částí sady protokolů TCP/IP je zásobník IP vrstvy 3, někdy označovaný jako síťová vrstva. Má na starosti směrování datových paketů na správná místa v různých sítích.
Zásobník IP na 3. vrstvě používá k identifikaci zařízení a sítí adresy IP (Internet Protocol). Tyto adresy jsou přiřazeny každému zařízení připojenému k síti a umožňují směrovačům určit nejefektivnější cestu pro datové pakety.
Kromě směrování se zásobník IP na 3. vrstvě stará také o fragmentaci a opětovné sestavení datových paketů, čímž zajišťuje jejich přenos v sítích s různou velikostí maximální přenosové jednotky (MTU).
Celkově hraje zásobník IP na 3. vrstvě zásadní roli při umožňování komunikace mezi různými sítěmi, což umožňuje přenášet data přes internet a další propojené sítě.